|
|
|
|
© Městská knihovna Kopřivnice
|
Nápady účastníků kurzů trénování paměti
Práce posluchačů kursu trénování paměti – jaro 2017 Senioři dostali výkresy s předtištěnými tvary, do kterých měli dokreslit cokoliv podle své fantazie. Ukázku zobrazíte kliknutím na odkazy níže:
Příběh na písmeno S Soňa se Sváťou strávili sváteční sobotu se svým starším strýcem Standou, snažili se spolu sportovat, seshora se sypal sypký sníh. Soňa se saněmi sjížděla svah Sněžky, Sváťa se sněžnicemi stoupal strmou strání severní stěny Sněžky. Sotva si Soňa se Sváťou sedli, snědli svačinu, spatřili srnu se srncem, starý strom – smrk – skrýval sněžnou sovu se sýčkem. Srdečně se smáli srnám, sobě, sýčkovi… Sbalili se, sami sjeli stopou se svahu směrem strýcova samota. Setmělo se, strýc se strachoval, staral, sám se snažil skýtat službu SOS, Soňa se Sváťou sjeli spádem správně. Společně se strýčkem slavili spokojenou sobotní siestu.
Příběh na písmeno M Moderní muž Matyáš Michna moc miloval mladou morální moderátorku Moniku Matlochovou. Mizerná marnivá macecha Marcela Machů mlátila milého Matyáše měkkou metlou. Moje málomluvná maminka Michaela Mikesková, mazajíc máslem mazanec moudře meditovala: mládenec Matyáš má milion možností mírnit macešiny manýry, maximálně mockrát mizel mamonářské maceše. Matyáš může malou milou Moniku moc milovat. Mrzká, mravokárná, mrzutá macecha musí mlčet!
Příběh na písmeno P Paní Pavlíno Polášková, prosím pěkně, pošlete příležitostně poštou pět podařených pohlednic pražských pamětihodností pratetině pravnučce Petře Příhodové, Poděbradská 550, Plzeň. Protože Petra pohlednice potřebuje při poslední písemné práci přísné paní profesorky Patricie Pavlíkové. Potom Petra Příhodová poděkuje písemně, pošle příslušné peníze, pokud potřeba.
Příběh na písmeno K Kontroverzní král Kazisvět klasicky kraloval konspiračnímu království krutých krys, kterým kázal kousnout každého, kdo krokem kráčí královstvím, kdežto kolemjdoucí krasavici královnu Krasomilu kázal krysám kletbou kouzla klofnout. Krásná Krasomila klidně kanonýrsky kýchla, krysy kvičely, Kazisvět klel, Krasomila kvapem klusala ke kladnému kralevici Křesomyslu, který křehkou květinku Krasomilu kryl. Konec klábosivé kauzy.
Příběh na písmeno K Krásná kolegyně Karla Králová koupila kamarádce Kamile Kopecké kouzelnou koženou kabelku.
Práce posluchačů kursu trénování paměti – jaro 2016 Senioři dostali výkresy s předtištěnými tvary, do kterých měli dokreslit cokoliv podle své fantazie. Ukázku zobrazíte kliknutím na odkazy níže:
Vymyslete akrostikum na barvy duhy: Barvy duhy Červená – oranžová – žlutá – zelená – modrá – indigo – fialová Červená opice
žrala zelený meloun indickému fakírovi. Návrh jiných vět k zapamatování barev duhy Čeští občané žádají zvelebení Místku i Frýdku. Člověk občas žije zrovna moc intenzivně filmem. Částečná obnova žádaných zákonů může iritovat feministky. Často obletovali žluťásci zelenou mátu i fialky. Čolek obrovský žil za mřížemi italské farmy. Čestná odvážná žena znamená mužský idol Francouzů. Český občan žasne: zima, mrzne i fouká. Čistý omšelý župan zmizel milé Ireně fuč. Čápi odletěli, žluny zazimovaly, mráz i fujavice. Česká obec Žižkov zažila metro i fiakr. Činorodá odvážná žena zalezla mezi iglú Finů. Čísi okno žena zamazala modrým inkoustem fantasticky. Časem opakované žalmy znějí mezi Izraelci + Filipínci. Člen odborů žvanil zase moc individuálně filozoficky. Čejeni opravili žárem zničenou meditativní indiánskou fajfku. Čiperný okatý žák zabral mladičké Ivaně fén. Čtyři opery žalostně zněly moravským inscenovaným festivalem. Čtvrtinu období žili zámožní magnáti inkognito fingovaně. Čínský osvícenec žádal zamezení moci irského faráře. Čajový odvar žízeň zahasil možná intenzitou fermentace. Černý overal ždímal zostra modelingově ideální fešák. Čert oral žhavou zem místo instalatéra Franty. Čenda omílal žernovem zrno místo intelektuála Ferdinanda.
Věty, které by vždy obsahovaly uvedenou dvojici slov: Zima – dům Velká zima vždy přináší nějaké problémy pro každý dům. Až přijde zima, náš nový dům už bude dostavěn. I když zima přinesla mnoho sněhu, starý dřevěný dům mu odolal. Letošní zima se spoustou sněhu zasypala malý dům až po okna. Než přijde zima, bude dobré zateplit celý dům. Venku je krutá zima, ale příjemně vyhřátý dům poskytl útočiště promrzlým poutníkům. Závistivé hlasy tvrdí, že zpěvák Josef Zima vlastní luxusní dům.
Hodiny – záclona V rozbořeném domě už zbyly jen nefunkční kukačkové hodiny a značně poškozená záclona. Natahovací hodiny už netikaly a zešedlá záclona už se také dlouho ani nepohnula. V prázdném domě tiše tikají hodiny a v otevřeném okně lehce vlaje záclona. Do nového bytu si koupíme nejdříve hodiny, záclona musí ještě počkat. Prastaré hodiny byly ještě funkční, ale roztrhaná záclona už skončila v kontejneru. Čekal před domem celé hodiny, než se konečně záclona v okně odhrnula. Chodila dávat hodiny klavíru do domu, kde každá záclona byla bohatě vyšívaná.
Hrnek – konvice Krásný pozlacený hrnek se zvlášť dobře vyjímal vedle otlučené a zrezivělé konvice. Malovaný hrnek stával vždy na polici vedle baňaté konvice. Rozbil se mu hrnek, konvice naštěstí stále sloužila svému účelu. Dostal darem krásně zdobený hrnek, ale více by se mu hodila nová konvice. Hrnek už je plný horké kávy a rozpálená konvice pomalu stydne na sporáku. Hrnek je můj, konvice půjčená od kolegyně. Na velkou oslavu jeden hrnek nestačí a také raději použijeme alespoň dvě konvice.
Práce posluchačů kursu trénování paměti – léto 2015 Senioři dostali výkresy s předtištěnými tvary, do kterých měli dokreslit cokoliv podle své fantazie. Ukázku zobrazíte kliknutím na odkazy níže:
Práce posluchačů kursu trénování paměti – jaro 2015 Vymyslete akrostikum na barvy duhy: Vzor: Červená opice žrala zelený meloun indickému fakírovi. Posluchači: Čeští občané žádali za manželky i Francouzky. Červený oheň žárem zničil město i farmu. Český opilec žízní znaven myje infikované flašky. Člověk ohrožuje život zvířat, moře i flóry.
Společná práce: Příběh na P: Pěkný, poctivý Petr Pospíšil přišel pracovat pozdě, protože pořádně pršelo. Pracoval pilně, protože potřeboval peníze pro pěknou paní Pavlínu Pospěchovou. Po práci pospíchal Petr pro pohoštění: paštiku, preclíky, papriku, pórek, pivo, pečivo, pomazánku, prima pití, pizzu, petrželku, palačinky. Potom Petr pelášil připravit pohoštění, pohádku pro přátele, porno, pohodlnou pohovku, polštáře. Po příchodu přátel podal přípitek, poskytnul papuče, přezůvky, pantofle, pohodlí pohovky plné polštářů, plédů. Přátelské posezení, popapání proběhlo příjemně, pohodově, přátelé poděkovali, přijdou příště.
Jaké můžou být: Chvíle: příjemná, intimní, důvěrná, dlouhá, krátká, nudná, zábavná Prostředí: neznámé, známé, příjemné, důvěrné, nevlídné, intimní, vstřícné, životní, tiché, Tón: ladný, falešný, přívětivý, vstřícný, vysoký, nízký, přerušovaný, vlídný, klidný, Jídlo: lahodné, nechutné, studené, dietní, tučné, nezdravé, zdravé, sladké, mastné, nemastné neslané, pikantní, krajové, maďarské…
Zapamatování pomocí příběhu Použitá slova: meloun – hodinky – čelenka – boty – náplast – tužka – stůl – květináč Když jsem snědla meloun, hodinky ukazovaly, že si musím vzít čelenku, obout boty a vzít náplast. Tužkou napíšu vzkaz na stůl, ať mi zalije květiny. Ochutnala jsem meloun a podívala se na hodinky. Přitom mi spadla čelenka na boty. Musela jsem si dát náplast, bodla jsem se tužkou, která byla na stole v květináči. Vyrostl nám velký meloun. Vzala jsem si hodinky a nasadila čelenku. Pak jsem si obula sportovní boty a běžela se na něj podívat. Bylo to daleko a boty mi byly těsné. Doma to vyřešila náplast. Ležela vedle tužky na stole, kde stál také ozdobný květináč. Šla jsem si koupit meloun. Abych nezapomněla přijít včas, vzala jsem si hodinky, ozdobila jsem se čelenkou, obula jsem si boty, ale nejdříve jsem si nalepila náplast. Na stůl jsem tužkou napsala: vymyj mi, prosím, květináč.
Dokončení příběhu: Šla jsem nakoupit a vzala jsem si velkou tašku. Chtěla jsem si uvařit něco moc dobrého, ale jednoduchého. Doufala jsem, že v obchodě nebude moc lidí, protože se mi nechtělo stát ve frontě… …Ale co to? Před obchodem se tísní hlouček lidí a živě mezi sebou gestikulují. Co se děje? Něco se stalo? Přidám do kroku. Teď vidím uprostřed vyděšených sousedů prodavačku, jak ji podpírají dva muži. Z nosu jí teče krev, vzlyká a nemůže se vzpamatovat. Vtom přijíždí policie. Paní Veselá se pomalu uklidňuje a vypráví: „Těsně před otevřením obchodu jsem přepočítávala tržbu z dopoledne. Ale vtom mě překvapil cizí muž s kuklou na hlavě. Hrozně jsem se lekla. Udeřil mě pěstí do nosu, sebral peníze a utekl. Já bláhová jsem za sebou nezamkla zadní dveře.“ Policie si vše zapíše a rozběhne se pátrání… .
Dokončení příběhu: Šla jsem nakoupit a vzala jsem si velkou tašku. Chtěla jsem si uvařit něco moc dobrého, ale jednoduchého. Doufala jsem, že v obchodě nebude moc lidí, protože se mi nechtělo stát ve frontě… … Sotva jsem vyšla před dům, přiřítilo se sportovní auto. Se skřípěním brzd zastavilo těsně vedle mě a vystoupila z něj dlouhovlasá štíhlá blondýnka. Oslovila mě jménem a v tu chvíli jsem si uvědomila, že stojím tváří v tvář své mladší sestře. Od chvíle, kdy jsem ji viděla naposledy, se proměnila v půvabnou ženu oděnou podle poslední módy. Mimoděk jsem si vzpomněla na její svatbu. Tehdy ještě byla obyčejné tuctové děvče. Já už jsem v té době byla rozvedená matka s jedním dítětem. Přála jsem jí šťastné manželství a hodného manžela. Po svatbě se novomanželé odstěhovali do Prahy. Posléze si postavili domek v malé vesničce nedaleko Prahy, kde její manžel podnikal a sestra mu dělala účetnictví. Velice se jim dařilo a pro velkou zaneprázdněnost a dálku jsme se malinko odcizily. Už jsme se tak často nestýkaly a chyběl nám osobní kontakt. Ještě že existuje internet a mohly jsme si sdělovat své zážitky a životní zkušenosti. Velmi mě překvapilo, že si udělala čas a přijela do rodného města. Po bouřlivém přivítání mi navrhla jednodenní výlet spojený s vycházkou na Radhošť. Takovou nabídku a příležitost na společně strávené chvíle nešlo odmítnout. Vrátila jsem se s ní do bytu, kde jsme se převlékly do sportovního a vyrazily jsme za krásami našich kopečků. Cesta do Frenštátu rychle ubíhala a sotva jsme si stačily sdělit nejdůležitější novinky ohledně našich rodin. Auto jsme zaparkovaly v Trojanovicích a vydaly se k lanovce. Slunce svítilo a vše nasvědčovalo tomu, že nás čeká prosluněný den. Při jízdě lanovkou jsme se neustále otáčely, abychom nepřišly o krásné výhledy. Kopce ozářeny ranním sluníčkem byly půvabné. Našim očím lahodila světle zelená barva listnáčů, která se mísila s tmavou barvou jehličnatých stromů. Vstřebávaly jsme tu krásu všemi smysly. Po příjezdu na Pustevny nás zabolelo srdce při pohledu na vyhořelou chatu Libušín. Snad se zdaří její replika. Pokochaly jsme se pohledem alespoň na Maměnku. U stánku jsme si koupily občerstvení a posilněné se vydaly k Radegastu. Zamrzelo nás, že místo turistické stezky vede nahoru asfaltová cesta. Tu jsme zdolávaly za příjemného hovoru, a pokud se naskytl nějaký otevřený výhled do krajiny, vždy jsme se zastavily. Znenadání se před námi v plné kráse zjevila socha pohanského boha Radegasta. Zrenovovaná a ozářená sluncem vypadala skoro nadpřirozeně. Po pořízení fotografií jsme pokračovaly v další cestě. Došly jsme ke sjezdovce a při pohledu do údolí nás zarazila úchvatná krása. Nahoře svítilo slunce a skoro celé údolí zaplňovala bílá mlha. Připomínala mléko převalující se mezi stromy. Opět byl čas na pořízení fotografií a delší přestávku, protože se od té neskutečné nádhery nedaly odtrhnout oči. Za horizontem nás čekalo ještě jedno stoupání. Po jeho zdolání jsme dosáhly svého cíle Radhoště, na jehož vrcholu stojí dřevěná kaplička a opodál nedávno zrekonstruovaná socha věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Po nezbytném zdokumentování jsme požádaly odcházející turisty o pořízení snímku nás dvou u kapličky. Měly jsme tak alespoň jednu společnou fotku jako vzpomínku na tento den. Pak jsme spočinuly na lavičce, abychom ulevily nohám. Každá se nás se ponořila do svých myšlenek a společně jsme vychutnávaly ticho jen místy přerušované hovorem vzdalujících se turistů. Po chvíli jsme doplnily tekutiny a vydaly se na zpáteční cestu. Opět jsme se zastavovaly a pozorovaly údolí, nyní již bez mlhy a zalitá slunečním svitem. Vždy muselo proběhnout nezbytné fotografování, kdy se díky digitálním fotografiím a mobilním telefonům pořizují snímky všeho. U Radegasta bylo již plno turistů a při chůzi směrem dolů nás rušilo hodně štěbetání a hluku. Proti nám se valily davy lidí a místy jsme si připadaly skoro jako na Václaváku. Byly jsme rády, že jsme vyrazily tak brzy a unikly všem těm takzvaným turistům v botách na podpatcích a v pantoflích. Zašly jsme do hotelu Tanečnica. Tady byl klid a prázdno. Usadily jsme se na terase ve stínu slunečníku a vychutnávaly si ticho. Přerušil jej pouze příchod číšníka, u kterého jsme si objednaly pozdní oběd. Po vydatném jídle a výborné kávičce jsme se zvedly k odchodu. Při jízdě lanovkou dolů jsme opět sledovaly, jak se v odpoledním slunci změnily pohledy do údolí. Po příchodu na parkoviště jsme ještě chvíli sledovaly odvážlivce v přilehlém lanovém parku. Pak již následovala cesta do Kopřivnice. Doma jsme si daly sprchu a sestra se přichystala k odjezdu do Brna. Brzy ráno tam bude mít důležité pracovní jednání. Při loučení se nám zalijí oči slzami a raději jej rychle ukončíme se slibem brzkého shledání. Ještě jí mávám z okna a podivuji se nad jejím stálým optimistem a skoro nikdy nekončícím elánem. Na mě doléhá únava a na postel skoro padnu. Vzpomínám na krásně strávený den, který se nesmazatelně zapsal do mého srdce. Uvědomuji si, že si musím vážit každé ve zdraví a v pohodě prožité chvilky, nejlépe ve společnosti rodiny a přátel, kteří jsou nenahraditelní. Už mi pomalu padají víčka a než usnu, ještě mi probleskne hlavou „nakoupím zítra“.
Práce posluchačů kursu trénování paměti – jaro 2013 Senioři dostali výkres s předtištěnými tvary, do kterých měli dokreslit cokoliv podle své fantazie. Ukázku zobrazíte kliknutím na odkaz níže:
Mnemotechnika: Strategie prvního písmene: Posluchači měli za úkol napsat větu či příběh na písmeno K: Krasavec Kamil Koudelka koupil krásnou kravatu ke kimonu. Když kupoval, koupil kalhoty, kraťasy, károvanou košili. Konečně kolegům konkuruje. Krásná koketní Kamila Kopecká koupila kadeřavou kapustu ke králičím kotletám, kulaté kedlubny, květák, kus koniny kulatému Karlu Kopeckému ke konzumaci. Kouzelník Kamil koupil kulaté koťátko krutého kocoura Kaňky. Kocour kotě kdykoliv krutě kousal. Kdo ke kotěti koukal, kousnul kocoura. Kouzelník koťátko krmil kašičkou. Kotě Kulíšek kašičku kousalo, krásně kulilo kukadly. Kudrnatý Karel kroužil kolem kulaté kašny. Klopýtl. Kruci, koleno krvácí. Krůpěje krve kanou kanálem. Kamarádi koukají. Kučeravá Karolínka kouká kolem kvočny, která kvoká, kohouta, který kokrhá, koníka, který kluše ke kryté kůlně. Kovář Karel Krásný, kamarád, koupil koně Krysku, který kouzelně klusal křovinatým kopcem. Koktavý Karel Konvička koupil koncem května kozu Karolínu. Krásná Kamila Kolomazníková krmila kvečeru krávu Klotyldu. Knihovna Kopřivnice koupila kamion krásných knih. Krásné kudrnaté kotě Karina koulelo klubíčko kolem kaluže. Kopřivnický kulturák koupil květiny Kopřivničanům. Martin má moderní modrou motorku místo malého mopeda.
Posluchači měli za úkol napsat větu za použití písmen slova SOVA: Sebevědomý opičák vynalezl atom. Syn odjel v autě. Soudce objevil výjimečného advokáta. Sytý Ota vzal anabolika. Sylva oloupala veký ananas. Silný osel vlekl anakondu. Stále opakuji volovi abecedu. Sportovec Olmer vydal autogram. Sotva otevřela velkou almaru. Sylva objednala věnec aster. S opicí vyváděla antilopa. Stáňa Ohnůtek věří Andrei. Sličný Ota vítá Aničku. Stará osoba vzala aspirin. Sestra odvezla veselého Adama. Mnemotechnika: Zamapamatování pomocí příběhu: Posluchači
dostali následující slova, měli vytvořit příběh pro lepší zapamatování: Četla jsem noviny a nešlo mi na mozek, proč teče střecha, smáčela se kniha i čokoláda, navlhnul i papír. Už rozkvetla lípa, slunce obarvilo listy. Při čtení novin trénuji mozek. Do střechy mi sice teče, ale v knize čtu, že čokoláda je zdravá, což mě těší. Na papír nakreslím lípu a slunce, jak svítí na všechny listy. Čtu noviny a namáhám mozek. Ze střechy spadla kniha, jím čokoládu i s papírem, sedím pod lípou zalitou sluncem a padají na mě listy. Čtu jen tak noviny, ale mozek myslí na špatnou střechu, o které jsem četla v knize. Vzala jsem si čokoládu a papír. Dívám se na lípu a slunce a na zlaté listy. Posluchači kursu trénování paměti dostali krátký text, který měli dokončit podle své fantazie: Den to byl dlouhý a už bylo hodně pozdě, ale Marie s Vilémem to domů brali po dvou schodech. Odemkli, rozrazili dveře a ani je za sebou nezavřeli. Letěli rovnou do kuchyně. Cvakl vypínač. Jo! Byl tam… 1. … zloděj! 2. Taťka fakt nekecal! Ve starém proutěném košíku na kárované dece, do klubíčka stočený, ležel malý, chlupatý uzlíček s růžovým jazýčkem a černýma očičkama – ospale mžourajícíma na příchozí… Konečně se dočkali tolik žádaného čtyřnohého kamaráda – roztomilého Šotečka. 3. Seděl a smutně se díval, když se konečně otevřely dveře. Vrtěl ocáskem a hlasitým kňučením je vítal, jako by vyčítavě říkal: celý den jsem byl tady sám zavřený, ani jste si na mně nevzpomněli. Ty náš malý chudáčku, dnes jsme byli dlouho ve škole, ale zítra ti to vynahradíme a budeme s tebou skotačit celé odpoledne. Štěňátko, jako by porozumělo, je začalo radostně olizovat svým vlhkým čumáčkem a po chvíli usnulo Marii v klíně. 4. … jejich 14-letý syn Marek. Nechápali proč sedí v kuchyni potmě, ale v každém případě se jim ulevilo. Cestou domů z večírku se jim zdálo, že ho zahlédli s nějakou starší ženou, která jim připomínala spíš prostitutku než slušnou kamarádku. Jak teď klukovi vysvětlit jejich zbrklý příchod a jak mu přitom zatajit, co se jim honilo hlavou? S pravdou ven se jim nechtělo, styděli se za své podezření a lhát taky nechtěli. Synáček to vyřešil, zvedl se, popřál dobrou noc a zmizel do svého pokoje. Marie a Vilém mezitím stáli v kuchyni, zírali na sebe a pak propukli v hurónský uvolňující smích. Marek se vrátil do kuchyně, podíval se na své rodiče, o kterých si beztak už dávno myslel, že jsou tak trochu blázni a teď se mu to potvrdilo… 5. … podivný tvor s dlouhýma tenkýma nohama, malým tělem a velkou hlavou, ze které na vyjukané děti zářily velké červené oči a na vrcholku hlavy trčely této záhadné bytosti dvě anténky. Děti konsternovaně sledovaly, jak to „něco“ otvírá jejich ledničku, zkouší otevřít pivo, zapíná sporák a něco si mumlá. A ejhle, z mumlání je řeč, které děti rozumí a za chvíli jsou s bytostí z jiné planety kamarádi. Ukázalo se, že cizinec špatně hodil směrovku a místo doma na Marsu se ocitl v kuchyni kopřivnického paneláku. Ještě že okno bylo otevřené. Pivo mu nechutnalo, zato olej si pochvaloval. Občerstvil se, natáhl vrtuli na svém vznášedle a vystartoval oknem do vesmíru. No věřili byste tomu? Asi ne. A proto ani Marie s Vilémem o svém zážitku nikomu ani nemukli. Ještě by je měli všichni za blázny. 6. … neuvěřitelný nepořádek. Jejich roztomilé štěňátko, slyšící na jméno Caira, zase mělo svůj den. Páníčci nebyli dlouho doma, jí bylo smutno, tak si přece musela nějak hrát. Podle toho to vypadalo: vyházený odpadkový koš, vyházené pečivo, rozlitá konvice s ranním čajem. Otevřená kuchyňská linka poskytla neutěšený pohled. Sáčky s cukrem, moukou a strouhankou byly roztrhány na kousky a jejich obsah byl rozsypán všude, kam se člověk podíval. Spoušť pokračovala v obývacím pokoji. Byla doba Vánoc, v rohu místnosti stál nastrojený vánoční stromeček. Tedy, dříve stál. Nyní ležel na zemi, vánoční ozdoby se válely na podlaze a neuvěřitelné – na stromečku nezůstala ani jedna čokoládová figurka. Caira je všechny spořádala. Potíž byla v tom, že nezůstaly ani háčky, které figurky držely. Marie s Vilémem Cairu duchapřítomně zběžně prohlédli. Zdálo se, že je pejsek v pohodě, ale přesto a taky pro jistotu, bez ohledu na jejich únavu a pozdní hodinu, vezli štěně k veterináři, aby zjistil, zda je vše v pořádku. Naštěstí to dobře dopadlo, po odborné pomoci se háčky dostaly přirozenou cestou ven a tak spokojení majitelé si svého čtyřnohého miláčka odvezli domů. Od té doby bývá obývací pokoj řádně uzavřen a skříňky kuchyňské linky co nejvíce zabezpečeny. Štěňátko dále roste, prospívá dobře a bez problémů a svým páníčkům dělá jenom radost. 7. … ale ne takový, jakého si ho celou cestu domů představovali. Zůstali stát na prahu kuchyně jako opařeni. Potlačili neodolatelné nutkání běžet ještě těch pár metrů, které je od něho oddělovaly. Podívali se na sebe a věděli, že tento okamžik si budou pamatovat navždy. Opatrně po špičkách přešli kuchyň a se zatajeným dechem se sklonili nad tím malým ubohým uzlíčkem, který se neohrabaně postavil a bez hnutí je pozoroval. Hnědé oči se dívaly ustrašeně a vyhublé tělíčko se začalo třást. Ale to už byli Marie s Vilémem na kolenou a jejich ruce opatrně a něžně hladily každý kousíček toho zbědovaného tělíčka. „Neboj, neboj, budeme tě mít rádi, už ti nikdo nebude ubližovat, víš, to byla naše maminka, co tě našla a přinesla domů…“ Ani si nevšimli, že maminka vešla otevřenými dveřmi, až ji uslyšeli za sebou promluvit. Pejsek zakňučel a začal vrtět ocáskem, bylo vidět, že ji poznává. Nakonec si dali říci, že ten malý nalezenec už toho dnes zažil až moc. Jen neradi opustili kuchyň, ale v obýváku jim maminka musela ještě jednou se všemi podrobnostmi celou historii vyprávět.
Povídka s jedním písmenem: Posluchači kursu trénování paměti měli za úkol napsat jakkoliv dlouhou větu či povídku na P: 1. Pracovitý pan Petr Poštulka pomalu pomaloučku popíjel přerovské pivo pod přerostlým platanem. Přemýšlel, proč patnáctiletí pankáči pořád přepadají pracovníky pošt, plynáren, pekáren. Potřebují peníze? Pokud potřebují, proč potom přehlížejí poctivou práci? Pitomci! Pořádně placená práce přitom přinese prospěch, peníze, pěkný pocit potřebnosti. 2. Po pevném prkně právě přistoupil poslední pasažér parníku pan Petr Pavel, příručí podniku pekáren pod Petřínem. 3. Potěšený páter Petr požehnal pokorně pobožným, potřebným. 4. Pěkný pes pudl proběhl podél potoka, pak přeskočil přes plot. 5. Petra Pandura pokousal pes Punťa. Plakal. Prašivé psisko pelášilo pryč. Petr potkal pana Pavla Pelikána. Proč pláčeš, Petře, ptal se pan Pelikán? Pokousal pes, pane Pelikáne. Prosím, pomozte, pravil Petr. Proto povoláme pomoc. Pomocník přijel, převázal Petrovi prsty, pravil: Příště pokousej psa! Petr pomocníkovi poděkoval. 6. Pátek, patnáctého prosince. Pět přátel, Prokop, Petr, Pavel, Pavla, Petra přijali pozvání posedět před pražskou pasáží Páv. Projednávají pomoc postiženým. Potřebné předměty pošlou přímo příbramskému penzionu Petrklíč. Později přichází poděkování postižených přátel, pozdravy, projevy přání pokračovat při podobných příležitostech. 7. Překvapená podnikatelka Pavlína Polášková přišla poprvé před postavený pavilon. Původní plány paní podnikatelky postavit prosklený pavilon překazily příkazy pracovníků plánování. Plány poslali pražským památkářům – posoudit, připomínkovat projekt. Pochopitelně projekt přepracovali, pozměnili podle památkových pravidel. Původní plán podstatně pozměnili, paní podnikatelka počala plakat, posteskla … pitomci památkářští! Hledání charakteristik: Jaké může být okno? Jaké mohou být dveře? Jaký může být stůl? Okno: otevřené, zavřené, skleněné, čisté, kulaté, špinavé, do světa, sklepní, venkovní, výklopné, střešní, natřené, plastové, dřevěné, křídlové, rozbité, lakované, vitrážní, dokořán, fládrované … Dveře: lítací, zasouvací, plastové, zasklené, dvoudílné, dřevěné, kovové, venkovní, vnitřní, sklepní, dýhované, rozlámané, fládrované, bukové, jasanové, ořechové, nedobytné, špinavé, umyté, k půdě, zazděné, funkční, nefunkční, nouzové, malé, velké, zamřížované, zdobené, zavřené, otevřené, trezorové … Stůl: psací, kulatý, konferenční, jídelní, kuchyňský, dřevěný, plastový, skleněný, zahradní, oválký, pracovní, počítačový, čtyřnohý, jednonohý, trojnohý, kývající se, dosluhující, vyřazený, úzký, starý, pokypaný, zakrytý, obsazený, prostřený, uklizený, nazdobený, svatební, funkční, nefunkční, šuplíkový, mycí, rozkládací, dýhovaný, poničený, ředitelský Najděte nový význam zkratek: IČO, NKÚ, STK, JZD, MHD IČO - Ivan čumí oknem. Informace čistě osobní. Impresionistický červený obraz. Irčo, čo okusuješ? Igor čeká odvoz. Indián čistí okap... NKÚ - Nefalšovaný krásný úsměv. Nevěsta křičí údivem. Nový kreativní úředník. Naše krásná úroda... STK – stará teta Kateřina, slušný táta Karel, starý tisk knih, sluníčkový týdenní kalendář, slon tiše kráčí, státní tisková konference, sen tichého králíka, srdce tiká klidně, sazenice trvalkových květin, slušná tlupa kluků, stálý trvalý kolaps, síť tenisty Kodeše, slabý tlak kapaliny, starý tramp Kamil, Staňa tlačil káru. Slavný televizní komentátor. Sen traktoristy Karla. Starý tmavý kocour... JZD – jak zaplatit daně, jednotné zdraví dělníků, Josefův zahradní domek, Jiřího zdárný den, jak zalít dýně (datle, durman, dub …), jedu za Danou, jím zásadně dietně, jarní zdravá dieta, jsem za domem, jak zazdít díru, Julie zahrála divadlo, Jarmila zdobí dort, jak začít den, jarní zázrak duhy, Jan zapálil dýmku... MHD – místní hospodářské družstvo, malá hodná dívenka, malé hodné dítě, městský hospodářský dvůr, malý hrozný drak, můj hodný děda, malý horský dům, mám hodně dobytka, mírný hladový dědeček, malá horská dráha, milý hodný druh, moudrý hoch David, Magda hraje domino, Michal hraje dámu, můj host David, malý hotelový dům, muž hledá dámu, myslivec honí divočáka, malá hodná dračice, Medvěd honí Dana. Malá hnědá dodávka. Malá hrdá dívka...
Využijte mnemotechniku zapamatování pomocí příběhu u těchto slov: kapesník, papír, film, ubrus, telefon, tužka, strom, škola, Jirka, obrázek Barevný kapesník, čistý papír a nový film jsem přikryla ubrusem u telefonu, kde ležela tužka. Vidím strom u školy, kde stojí Jirka s obrázkem. Do kapesníku jsem vložila papír a prázdný film. Vytřepala jsem ubrus, očistila telefon, vzala tužku. Oblékla jsem se a upravila, spěchala jsem mezi stromy do školy, kde již čekal Jirka a dal mi kouzelný obrázek. Látkový kapesník nahradil ten z papíru. Film jsem položila na ubrus a zvedla telefon. Když jsem si povídala, tužkou jsem kreslila strom u školy, do které kráčí Jirka a vznikl obrázek. Kapesník z papíru byl položený na filmu ležícím na ubruse vedle telefonu s tužkou. Strom za školou Jirka nakreslil na obrázek. Kapesník z papíru ležel na filmu na ubruse. Byl na něm i telefon a tužka. Strom před školou namaloval Jirka. Byl to pěkný obrázek.
Posluchači měli za úkol napsat příběh, měli k dispozici tato slova: kočka – brusle – kočárek – míč – moped – páv – hokej – postel – autobus Je nutné zachovat přesné pořadí slov a nepoužít žádné jiné podstatné jméno. Kočka dala brusle do kočárku, míč položila na moped vedle páva a pospíchala na hokej. Myslela přitom na svoji postel, kterou ji přivezl linkový autobus. Kočka na bruslích dala do kočárku míč, nasedla na moped a jako páv jela na hokej. Do postele přijela autobusem. Zvědavá kočka našla brusle v kočárku. S míčem nasedla na moped, přejela páva, aby mohla hrát hokej. Unavená usnula ve vodní posteli a zdálo se jí, že jede autobusem. Kočka koupila brusle a dala je do kočárku. Pak našla míč, nasedla na moped a přejela páva, když spěchala na hokej. V posteli bědovala, „že jsem raději nejela autobusem“. Kočka má brusle v kočárku s míčem. Moped s pávem je předjel, díval jsem se na hokej v posteli, kolem projel autobus.
Se seniory jsme procvičovali mnemotechniku zapamatování pomocí příběhu. Měli vytvořit jakýkoliv příběh, aby si zapamatovali tyto pojmy: PERNÍK, MAŠLE, KOLÍČEK, AUTO, OŘECH, NÁRAMEK, KAŠTAN, HRNEK, DINOSAURUS, BAVLNKA. Toto jsou ukázky jejich prací: Upekli jsme perník a zavázali jsme ho mašlí a připli kolíčkem. Kolem jelo červené auto a zčista jasna na něho spadl vlašský ořech, červený náramek a scvrklý kaštan. K tomu všemu se tam povaloval modrý hrníček. Najednou k němu přiskákal dinosaurus zamotaný v bavlnce. Perník ozdobíme mašlí a připevníme kolíčkem na auto. V autě, které stojí pod ořechem leží zapomenutý náramek. Vedle náramku ještě leží kaštan a hrnek. K hrnku je přivázaný malý dinosaurus hnědou bavlnkou. Upečeme vánoční perníčky. Každý perníček přivážeme mašlí. Mašličku můžeme připevnit kolíčkem. Na balíček přivážeme i autíčko. Do autíčka naložíme ořech. Okolo ořechu otočíme náramek. Na náramek přivážeme i kaštan. Kaštan je stejně hnědý jako kávový hrníček. Hrníčky určitě neměli dinosauři. Dinosauři si nežili jako v bavlnce. Koupila jsem si perník s červenou mašlí. Kolíčkem jsem ho připla k autu a jela jsem si pro ořech. Náramek mi chřestil o kaštan, který jsem dala do hrnku. Připadala jsem si jako dinosaurus v bavlnce. Senioři měli za úkol vytvořit akrostikum na planety sluneční soustavy. Tedy zjednodušeně řečeno větu na písmena M V Z M J S U N P. Tady jsou jejich práce: Mám velký zájem mít jednu složku u národní pojišťovny. Malé vrány zobaly mrkev, jetel, sýr u našeho plotu. Možná vás zaujme moje jasné stanovisko uprostřed nudné porady. Mladý, vysoký, zajímavý muž jde středem ulice na pivo. Malá veverka zaplatila myšce jeden sýr uzený nebo plesnivý. Musím vymyslet zvláštní motto, jak si upamatovat naše planety. Malý vůz zatížený mokrým jílem shrnutým ulicemi předměstí. Můj vrchní zub mi je sám už na prd. Míša velký zabručí, musí jít s našim příručím.
Posluchači měli napsat jakoukoliv větu, slova měla začínat na písmena L – K – M: Letadlo krouží Moravou. Led kolem mrzne. Líza krásně maluje. Líba koupala miminko. Léta klusem míjejí. Láma kráčel mýtinou. Lukáš kousal meruňku. Líná kočka mručí. Lupiči krouží městem. Lenka krájí mrkev. Laďa krájí maso. Louka kvete máky.
|
Malování podle
předlohy
